Gladiator race Milovice

Report z Gladiator race/RMGD Milovice 1.5.2021

Konečně jsme se dočkali a došlo ke spojení dvou skvělých OCR sérií – český Gladiator race a polský Runmageddon. Tato pecka se měla uskutečnit už loni, ale kvůli nepříznivé situaci ohledně covidu byla přeložena. Během víkendu se běželi 3 různé závody. V sobotu original s délkou 6 km a night dlouhý 3 km. V neděli pak byla na řadě nejtěžší verze MAX, která lákala závodníky na 12 km. Dohromady tyto závody tvoří Maximus, ocenění pro ty, co dokončí všechny 3 závody.

Závody se odehrávaly na tankodromu v Milovicích a pořadatelům se povedlo vytvořit spoustu prudkých výběhů a seběhů na relativně malém a placatém území. Nohy dostali opravdu zabrat, a to nejen svaly, ale i kůže z častého klouzání a podlézání, například pod zaparkovaným tankem. I přes přívětivé počasí před závodem nebyla nouze o spoustu bláta, které dokázalo spoustu překážek značně znepříjemnit. K tomu všemu se navíc přidalo 7 originálních překážek z polských závodů Runmageddon. Myslím, že jsme si to všichni opravdu užili na MAX.

Akce pro účastníky Gladiator race Šiklův Mlýn

OCR závody jsou pro mě nesmírně důležité. Můj první závod totiž odstartoval cestu za změnou mé postavy a celkového životního stylu. Proto mají účastníci Gladiator race v Šiklově Mlýně slevu 500 Kč na rozšířenou variantu jídelníčku na míru. To znamená prodlouženou spolupráci na 2 měsíce a obě verze jídelníčku (3 a 5 chodů) za cenu základního balíčku. Stačí se mi ozvat do zprávy a doložit potvrzenou registraci do jakéhokoliv závodu (Original, Max, Night, Fun).

Sobota

Original

Jako první si zdejší trať vychutnali ti nejmenší. Nebyli ušetřeni bahenní lázně ani nových překážek. Čerstvě připravená trať, která nevypadala ráno nijak náročně, se pod jejich nohama začala měnit v ten pravý, pořádně blátivý OCR závod. Já jdu na řadu před polednem a začátek závodu je opravdu výživný. Nejdříve klasické monkey, jen lehce vylepšené o ručkovací segment. Za ním přeházet pneu pyramidu a další hromadu přeskákat v podobě pneu drillu. A pak honem do vody a do bláta. Není nad to začít mrznout hned po startu a do toho se sviňsky zasvinit. Následuje obvyklá procházka s Atlas kamenem a první „výběh“ do kopce, na jehož vrcholu stojí kus historie v podobě tanku T-55. Podívaná je to hezká a díky pořadatelům i blízká, protože nás prohnali plazením pod ním. Kdo by totiž nestál o to, kouknout se mu na podvozek.

Asi jsem úplný kopyto, protože ze všeho toho podlézání mám na nohou hotovou výstavku odřenin, šrámů a modřin. Ale co už, tank je za mnou a prudký seběh přede mnou. Pod kopcem nebo spíše prudkou strání čeká Up&Over. I když je už docela zablácený, snadno přelézám a děsím se toho za ním. Ta stráň, kterou jsem seběhl dolů, na mě čeká znovu, nahoru, dolů a zase nahoru. Nohy začínají pěkně pálit, protože kopců je u nás doma málo a ještě se jim snažím vyhýbat. Po kratším běžeckém úseku přichází rychlovka v podobě balancu na slackline a pak po kolejích zpět do centra závodu. Konečně přichází na řadu první překážka od Runmageddon – Fire Ladder. Jde vlastně o jednodušší variantu Shybuj E, kterou známe z ostatních GR závodů. Na rozdíl od Shybuj E se jedná o pevnou verzi, která se nehoupe mezi stromy.

Na řadu přichází chůdy. Pro mnohé závodníky patří tato překážka mezi ty složitější. Jenže já na chůdách strávil dětství, takže v rychlosti plním a jdu na další RMGD překážku – Pole Dance. Zde se musí vylézt po 2 nakloněných kůlech na plošinu a z ní slézt po tyči. Za sucha je překážka celkem jednoduchá, i když musím říct, že RMGD překážky přinášejí do závodů nový prvek, a to strach z výšek. Jejich překážky jsou opravdu ohromné a věřím, že právě ta výška je pro spoustu závodníků překážkou. Překážku zvládám a jdu na další, klasické přetáčení pneumatik. Za pneumatikami se tyčí další kopec, tentokrát však na výšlap dostanu ještě žulovou kostku.

Pak běžím přes pár přelez, přeskoč, podplav překážek a přichází na řadu AIX. To mi zabírá celkem dost času, protože já boj s tratí zvládám, ale mé staré stařičké INOV8 na nohách tento boj začínají prohrávat. Páska, která měla žraloka na botách zadržet, to vzdala po prvním bahně a žralok zase začíná otvírat hubu. Naštěstí to dávám hlavně na rukách a pokračuji dál. Po další běžecké části následuje podzemí v replice vietnamské vesničky. Podzemí známe především z Josefova a tady je to opravdu skvělé zpestření. Běžet tunely za světel svíček má své kouzlo. Běh pak pokračuje přes repliku americké základny, a to rovnou v zákopech. Zařazení těchto úseků je naprosto skvělé.

Po tomto krásném pokochání je tady zase prudký seběh a výběh hliněné stráně ze začátku závodu, snad už naposledy. Blížím se pomalu k cíli, cestou je další Monkey bussines se zavěšenými panáky a lanem. Za ním se však trať stáčí pryč od cílového oblouku a vede přes hromadu kamenných kvádrů. Za nimi je další RMGD překážka – Chomik. Tuším, že na některých českých závodech se jí říká Ježek. Na železné kleci je v kolejnicích usazena zvětšenina Ježka v kleci, kterou za pomoci ručkování musíte dostat na druhou stranu. To se mi daří a přes vodu pokračuji opět ve směru k cíli.

Zbývá přelézt síť nataženou přes konstrukci a další dvě RMGD překážky, které jsou hlavně o šplhu do výšky. První Helicopter je výlez po provazovém/železném žebříku a da druhá, Komando, je překonání zhruba 5 metrů vysoké stěny za pomoci lana. Obě zvládám a zbývá už jen závěrečné GR Combo, složené z EKG a Ninja rings. Držím se, zvoním na zvonek a dobíhám do cíle. Nakonec je z toho „skvělé“ 60. místo ze zhruba 550 závodníků s časem 54:44. Daří se mi postupně snižovat ztrátu, tentokrát díky mixu Martina a Natálky, kterých jsem se snažil držet jako klíště, díky za to.

Night

Po závodě rychle do ledové sprchy z cisterny, opláchnout bahno a připravit se na noční závod. Boty jsou KO, ale na ty 3 km to snad zase podrží páska. Když to nepodrží páska, tak víc pásky určitě. Startuji po 21 hodině a hned na úvodním Monkey zjišťuji, že ruce nejsou úplně OK. Naštěstí zvládám zazvonit a pokračuji. Celý závod je vlastně jen zkrácená verze originalu a na překážkách žádné úlevy nejsou. Takže nechybí bláto, výběhy ani RMGD překážky, jen je vše okořeněno tmou, kde se spoléháte pouze na sílu své čelovky. Páska mě opět opouští a tak si při běhu připadám jak na náledí. Do cíle to nějak zvládám opět díky své dovednosti stopování. Prostě se nechám předběhnout někým trochu rychlejším, nalepím se mu na zadek a držím se ho až ke konci, kde do toho dám vše. Tentokrát si stopuji nějakou neurčitou slečnu, přeci jen byla tma, i tak díky. V cíli na nás čeká jako závěrečná překážka přeskok ohně. Ten se vzhledem k zimě opravdu hodí. Hlavně jsem do něj měl hodit ty boty, ty už to bohužel nedali. Nakonec je z toho 24. místo z necelých 200 závodníků v čase 27:52. V kategorii Open bych bral stříbro, jenže mi moje hrdost nedovolí po zhruba 40 závodech jít jinou kategorii, než Race. Blbá hrdost…

Nedělní masakr MAX 12 km

Už předchozí večer jsem si říkal, že běžet jeden den 2 závody a hned další den ráno další, delší a náročnější, není nejmoudřejší rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že přepověd: vítr, déšť a zima výchází, tak mi to navíc přijde jako šílenost. Celou noc prší a ráno nepřestává. Probouzím se v 8 ráno v autě a na startu mám být 8:45. Oblečení, které jsem si sušil pod střechou na obrněném transportéru je díky větru a dešti mokřejší, než když jsem ho tam věšel. S obrovskou nechutí jej oblékám na sebe a jdu se lehce protáhnout. Doklusávám na start a doufám, že se počasí umoudří a závod si dám v lehkém tempu. No, šeredně se pletu. Překážky jsou ještě složitější než předchozí den a je jich víc. Například na Monkey je místo jednoho kruhu šála, která mi dělá problém i za sucha. Naštěstí mé zničené ruce ještě trochu slouží a zvládám to. Jenže pak se jede starý známý okruh – voda, bahno, atlas, do kopce, z kopce. Teda ještě je za startem zpestřený pneu dril, musíme navíc nést kládu.

Up&Over je celý z bláta, možná je pod tím bahnem i lano, ale nejde vidět. Nedávám a jde se na raka. Tím tak končí mých 11 „čistých“ měsíců, jakože bez hendikepu. Co se dá dělat, jednou to přijít muselo, běžím dál. Okruh je zatím stejný, jako včera, jen přibyl šplh po laně a další RMGD překážka – Ladder. Ručkovací žebřík, který se s vámi převrátí, jak jste za půlkou. Je zima, mokro, ruce bolí, ale zatím to dávám. Až na Poledance, kde se mi vzhledem k blátu daří vylézt pouze do půlky, takže další hendikep.

Pak zase opáčko starých překážek, kde přibylo přenášení 4 pneumatik a novinka Robocop. Zde si musím dát na každou nohu 2 pneumatiky a bez pomoci rukou s nimi ujít vyznačenou trať. Za sucha velice výživná překážka, ale teď za mokra téměř nesplnitelná. Posouvám se vždy maximálně o pár centimetrů a rukou z pneumatik vybírám bahno. Nedá se to, ničím si záda a promrzám. Dobrovolník, co má na starosti překážku, je nováček, takže nedokáže dostatečně rychle posoudit náročnost překážky a rychle reagovat, například možností hendikepu. Za to také schytává spousty a spousty nadávek. Já si připadám jako Átrej, snažící se vytáhnout Artaxe z Močálu smutku. Bezmoc, beznaděj, pohlcuje mě Nicota… Po šíleně dlouhé době jsem na konci a velice pomalu odcházím na další překážku.

Tou je RMGD Farmer walk, kde do každé ruky beru dřevěný hranol s držadlem. Vysílen obcházím koridor, nohy mám jak z betonu a zátěž odkládám. Po pár metrech mi levá noha úplně vypíná a já jdu k zemi. Nad kolenem dostávám svoji prozatím největší křeč. Po jedné noze doskakuji k další překážce. Mudsnake, plazení se vodou a blátem pod pletivem. Vody mám plné zuby, třepu se zimou a přichází těžké rozhodnutí – protáhnout se, odpočnout a pokračovat dál, nebo to poprvé za celou dobu závodění vzdát? Jsem v půlce závodu, na 6. kilometru. Dokončení tohoto závodu by krom medaile také mohlo znamenat stopku v práci i se závodem Excalibur race příští týden. Výjimečně u mě vítězí zbytky rozumu, sundávám z ruky čip a vydávám se na kulhavou cestu zpět na start.

Tento víkend byl opravdu maximální, ať už jde o náročnost překážek, počet závodů nebo počasí. I tak bylo super užít si opravdový závod, okořeněný novými překážkami ve staro-novém prostředí tankodromu v Milovicích. Všem závodníkům, kteří dokončili MAX nebo dokonce celý Maximus patří velký respekt. A hlavně patří pořadatelům a dobrovolníkům obrovské díky, za uspořádání tak skvělého závodu. Protože dobrovolníci, co stojí na překážce, nemají možnost se zahřát pohybem a i přesto tam jsou. Stojí tam v zimě a dešti celý den, aby vás mohli povzbudit a dodat vám sílu překonat překážku. Ještě jednou, díky!

Nezapomeňte kouknout na všechny fotky z akce, stojí za to – https://www.facebook.com/gladiatorrace.cz

Další Maximus si můžete užít v Šiklově Mlýně a bude to stát za to! – https://www.gladiatorrace.cz/zavody/sikluv-mlyn.html

Foto by Nikol Knesplová – https://www.instagram.com/nikyy_knesplova/

Foto by Petr Šedivýhttps://www.instagram.com/sedivyphotography/

Nezapomeň článek sdílet!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.