Gladiator race

Report z Gladiator race Josefov 19.6.2021

Pevnostní město Josefov patří mezi tradiční lokality série Gladiator race. Během závodu jsme si stihli projít město, nakouknout do podzemních chodeb a ještě se vykoupat v řece Metuji. Počasí bylo naprosto parádní. Teda pokud vám vyhovují teploty přes 30°C a nebe bez mráčku. Já mám radši vyšší teploty, pro mě je cokoliv pod 20° zima. Ale musím uznat, že mi tento pařák dal v závodě pořádně zabrat. A to nejen během sobotního závodu, pořádné teplo bylo i během pátečního Nightu, který se běžel po 22 hodině. Oba závody jsem pojal týmově – Night v mixu a Original v týmu.

Páteční Night – pekelný sprint

Protože mi můj poslední Night v Šiklově mlýně pěkně sedl, davám si jej opět v mixu s Luu Badalíkovou. Týden před závodem jsme si nastavili nejvyšší možný cíl, kterým je urvat první místo v kategorii race. Nervozita na startu je opět maximální, protože konkurence je poměrně velká. Navíc nepatřím mezi ten typ závoďáků, co jedou od startu naplno. Přesto doufám, že se po vyběhnutí na trať uklidním a budu se plně soustředit na závod. Chyba… Hned na první překážce Monkey bussines vím, co jsem před startem podělal. Protože v těchto vedrech dělám v rukavicích a minimálně 5 hodin týdně trávím na hrazdě, vypadají moje ruce jak kdybych měl lupenku. Popraskaná kůže a část mozolů utržených. Snažím se tak tuto devastaci zmírnit krémy. Které jsou mastné… Mastné ruce kloužou… Velmi kloužou… Jak se pověsím na první dva kruhy, tak cítím, jak sklouzávám dolů. Během ručkování se snažím jít velice pomalu a hlavně nespadnout. Naštěstí to zvládám, ale Luu na mě za překážkou čekala a nervózně přešlapovala dobrých 10 vteřin.

Běžíme dál přes oheň a jdeme si přeházet pár pneumatik. Luu natahuje krok a snaží se mě zničit hned ze startu. Není divu, po ztrátě na první překážce. Naštěstí ty další už jdou v pohodě. Vylezeme na kůl, přelezeme přes síť, projdeme se s Atlas kamenem a sbíháme se osvěžit do řeky. Čeká na nás ještě nošení barelů s vodou, za kterými číhá prudký výběh. To už cítím, že jsem start malinko přepálil a funím jak lokomotiva. Za výběhem mě stále parťačka kontroluje, jestli mi moc neutekla. To mi přijde celkem zbytečný, protože to moje hlasité funění musí slyšet nejen ona, ale i všechno zvířectvo v okruhu 3 km. I tak se jí snažím zuby nehty držet a přibíháme k Twisteru, který v rychlosti dáváme.

Zbývá posledních pár překážek, takže se Luu snaží zase trošku přidat. To už ale začínám vidět rozmazaně a nohy těžknout. Přichází na řadu Up&Over a běžíme do podzemí. O poznání chladnější vzduch mi dělá dobře a začínám lehce vnímat. Když vybíhám po schodech z „klimatizovaných“ katakomb, dostávám facku od horkého vzduchu. V podzemí bylo fakt lépe a nejradši bych se tam vrátil a v klidu si tam zkolaboval. Jenže to nejde, takže další rychlé překážky Stairway a Irská lavice. Poslední překážka je známé Combo. Jenže teď na nočním závodě se z něj jde jenom půlka – EKG. Přijde mi škoda druhou půlku nevyužít, ale zvoním a odbíhám do cíle. Zde se parťačka lehce zasekává, takže se na ní stále otáčím a čekám, kdy budu moci pípnout čip. A zde přichází další moje chyba, přehlížím, že mě předběhla a čeká už v cíli. Já tak promarňuji několik drahocenných vteřin. V cíli si dávám pár minut pauzu na vydýchání a jdu zjistit výsledek. Podařilo se nám urvat 2. místo! Ztráta 7 vteřin! Moje dvě chyby nás připravily o příčku nejvyšší. No nic, do příště se polepším a bude to tam!

Sobotní Original -ten pravý očistec

Tohle je přesně ten závod, kde vím už dva týdny předem, že to nejspíš nepřežiju. Dostal jsem totiž nabídku, která nejde odmítnout – zaběhnout si závod v týmu s Péťou „Krapulkou“. Pokud někdo běháte závody Gladiator race, tak jistě víte o koho jde. To je ta raketa, co si dokáže namazat na chleba nejednoho běžce a zvládá překážky, na kterých padají někteří závodníci jako švestky. A to vše umí s jednou rukou, doslova. Tým nám doplnil ještě Pétin přítel Petr a jako čtvrtého jsme ukecali před závodem Toma. A protože nejsme žádný máčky, startovali jsme v kategorii Race.

Už na startu je mi jasný, kdo bude nejslabším článkem našeho týmu – já. Vím totiž, jak rychlí jsou moji parťáci. K tomu navíc případné hendikepy dávají úplně na pohodu, na rozdíl ode mě. Tak vybíháme k první překážce Monkey. Tu Peťa už párkrát zvládla, jenže teď nám to komplikuje zavěšená šála jako komponent. Takže první hendikep v podobě psa a to pěkně zostra. Po přeházení pneumatik vybíháme z centra závodu na Shybuj Cool, kde dáváme další hendikep – raky popředu. A zde už vím naprosto přesně, že tento závod bude pro mě neuvěřitelný očistec. Krapuláci totiž nejsou závodníci, co si jdou čistě bez hendikepů pro vítězství. Ani hobíci, co si jdou závod užít a u toho si těch pár hednikepů udělat, nehledě na čas a umístění. Oni totiž jedou stále naplno, na vítězství, nehledě na nesplněné překážky. Já jsem zvyklý zvolit volnější tempo a na překážkách si trochu odpočinout. To ale v tomto případě fakt nehrozí.

Naštěstí pro mě jsou teď na řadě lehčí překážky, kde nebudeme muset zase na raky nebo dělat psa. Přelezeme síť, odnosíme atlasy a přichází první osvěžení v podobě přelézání zavěšené klády v řece. Vzhledem k teplotě vzduchu přes 30°C je to naprostá paráda. Příjemně osvěžení si jdeme odnést pár barelů z vodou a čeká nás prudký výběh k překážce Twister a Monkey 2. U Twisteru jdeme opět na zem a plníme hendikep. U Monkey se Péťa dostává až ke zvonečku! Zde jí ale bohužel chybí kousek k zazvonění a jdeme zase na raky. To jsem už ale pěkně KO. Je to přesně jak mi říkali: „Konečně si užiješ pořádnej závod, bez hendikepů to umí každej.“ Jen to slovo „užiješ“ mi k mému nastupujícímu kolapsu moc nesedí.

Na řadě je delší běžecká část plná povinných překážek, jako je hod Frisbee, skákaní v pytlích, posouvání pneumatik pomocí palice a parkurová dráha po koně. Takové to přelez, podlez, přeskoč, podplaz. Na tom rozpáleném písku je to fakt síla a já cítím, jak se pomalu hroutím. Jsem si jistý, že v mém rozmazaném pohledu vidím malou obrazovku, kde se mi začíná promítat můj život. Péťa se mě pokouší povzbuzovat a popohnat. Místo odpovědí však vydávám pouze neurčité vzdechy a snažím se přežít. Po chvíli přibíháme do bývalých kasáren, kde na nás čekají tři překážky na rozpáleném asfaltu. První balanc dáváme bravurně. Pak jdeme hned na horolezeckou stěnu AIX, kterou také zvládáme všichni! Problém nastává na třetí překážce, Get a grip. Zde si vysloužíme odměnu v podobě 20 angličáků. Po nich mám menší problém poskládat své tělo do vzpřímené polohy a vyběhnout.

Naštěstí po pár stech metrech přibíháme k občerstvovačce, kde nás ještě osprchují. Mám pocit, že se ze mě začíná kouřit. Ale začíná se mi opět zaostřovat zrak a zvládám dokonce říct pár souvislých slov. Vybíháme tedy na další běžeckou část, během které opouštíme město a vracíme se k řece. Cestou máme jeden lehký balanc a pár těžkých výběhů. U Big pneu otáčíme společně jednu velkou pneumatiku a je na řadě jedna z nejlepších překážek – Bucket. Naprosto jednoduchá překážka, kde si každý bereme prázdný kyblík a běžíme do řeky. Tam jej musíme naplnit vodou a donést zpět. Pak si můžeme celých 20 litrů vylít na hlavu a pokračovat dál. Cítím podstatný nárůst energie a přidávám do kroku, směrem k chůdám. Ty zvládáme na jedničku a jdeme opět do řeky. Jako bonus si musíme vzít na cestu do každé ruky pneumatiku.

Podél řeky běžíme dál až k Big wall, jdu první a tahám zbytek týmu nahoru. Pořádně si užívám toto zmrtvýchvstání a pokračujeme do řeky, kde nás čeká procházka korytem. Ale protože se nám už nechce chodit, volíme plavání středem a je to naprosto parádní. Na mělčině občas musíme vstát a jít po svých, jinak se ale necháme unášet proudem a šetříme síly. Po výlezu z řeky přidáváme do kroku a přibíháme k Up&Over. Zde musíme opět dělat ráčky, ale já už jsem alespoň trochu ready. Vbíháme do podzemí, které nás zavede zpět do centra závodu. Péťa nás povzbuzuje pokřikem: „Jdeme si do konce užít ty hendikepy!“ No tak jo, HURÁÁÁÁ! Hned si jeden dáváme na Stairway, ráčky pozadu. Pak se trochu zdržujeme na nepříliš oblíbeném No hands. Penalizace v podobě dalších angličáků nepřipadá v úvahu, takže radši více pokusů a úspěšně zvládáme.

Do cíle nám zbývají už jen 2 překážky – Combo, kde si dáváme závěrečné pejsky na hendikepu a pak už jen podlézt síť. Společně dobíháme do cíle a já si nemůžu vzpomenout, kdy jsem byl naposledy tak šťastný, že je to za mnou. Ta kombinace horka, pěkně rychlého tempa a nálož 9 hendikepů mi dala opravdu zabrat. Krapuláci takhle jedou každý závod. Naplno, na krev a na bednu. Ta už se jim několikrát podařila a trošku jsme doufali, že to cinkne i dnes. To bohužel tentokrát nevyšlo, ostatní týmy byly rychlejší. Pro zlepšení nálady však nahlížíme i na výsledné časy v kategorii Open. Tam bychom brali 1. místo s neuvěřitelným náskokem 35 minut!

Oba tyto závody pro mě byly obrovskou výzvou a já se pokusil dát do toho všechno. Běžet sám, bez podpory parťáků, tak se budu zbytečně šetřit a ztratím tak vteřiny, které rozhodují o vítězství. Sobotní závod navíc odhalil mé slabiny nejen po vytrvalostní stránce, ale také po stránce psychické. Hlava opravdu hraje v závodě velkou roli a občas je potřeba ji na chvíli vypnout. Uvidíme, jak se se vším poperu v nadcházejícím závodě Ares race v Hradci nad Svitavou 3.7.2021

Foto: Nikol Knesplová – https://www.instagram.com/nikyy_knesplova

Kompletní galerii najdete na https://www.facebook.com/gladiatorrace.cz

OCR tréninky a koučink: https://www.facebook.com/trenerka.na.prekazky

Nezapomeň článek sdílet!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.