Gladiator race Comeback II

Report z Gladiator race Comeback II.

2 okruhy, 8 km běhu a více než 30 překážek čekalo na závodníky v neděli 26.7.2020. Druhý závod typu Comeback se konal opět v prostředí Gladiator race arény – největšího OCR hřiště v České republice a v okolí Stříbrného rybníku v Hradci Králové.

Že bych se na tento závod zrovna těšil se úplně říct nedá. Spousta „drobností“, jako třeba nedostatek spánku, nadbytek stresu a málo času na trénink kvůli mému podělanému zaměstnání, si začala vybírat svoji daň. Týden před závodem se mi povedlo natáhnout hned několik svalů. Ono se totiž tak dlouho chodí trénovat a jezdí závodit po noční směně, až se něco posere. A že se to posralo dost. Ještě při rozběhaní před závodem jsem si připadal, jak kdyby mě někdo shodil ze schodů.

Ostatním se snažím vysvětlit, jak je důležitý odpočinek a regenerace a pak po vzoru přísloví „Kovářova kobyla chodí bosa“ si nedám říct a do závodu jdu. Hlavně kvůli mému prckovi, přece jen měl v sobotu 8 měsíců, tak je načase, aby se podíval, jak to na takových závodech chodí. Sice si to nebude pamatovat, ale je potřeba ho postrčit správným směrem co nejdříve. Přece z něj nebude oplácanej povaleč jako ze mě, když mi bylo 25 let 😂

Gladiator race Comeback II
Gladiator race Comeback II

Stručně k pravidlům

  • Intervalové starty: oproti klasickým závodům se startovalo po 30 vteřinách, takže jsem nikde na trati nemusel čekat před překážkou
  • Opakované pokusy: ne vždy nám překážka sedne na první dobrou a hodí se další pokus na zdolání překážky. Konečně i já tuto možnost retry využíl na AIXu, kde se mi zamotaly ruce a já šlápl na zem
  • Kategorie: rozdělení na ženy a muže, jak prosté. Komu chybělo podrobnější dělení podle věku nebo na Race a Open, dočká se na příštím závodě
  • Hendikepy: vzhledem k tomu, že byla zakázána vzájemná pomoc na překážkách, tak každý závodník, který sám nedokáže překážku zdolat, musí za trest provést 20 „angličáků“
  • 2 okruhy: to znamená že některé překážky se opakují 2x

Samotný závod

Už půl hodiny před startem jsem nervózní, jak kdybych to měl běžet poprvé. Netuším co mi po závodě řeknou kolena a šlachy, protože se se mnou nechtějí kamarádit ani při protažení. Ramena z mého rozhodnutí běžet taky nejsou úplně nadšený, spíš čas od času křupou na protest. Po delším chlácholení, že si závod jdu užít a zkompletovat jarní Triumphalis je tu start a nervozita mizí při pípnutí čipu. První překážku svabi.cz začínám čím dál víc nenávidět. Jasně, je to jenom trubka do které se musí jenom vlézt a kde si jenom sedřu všechny strupy na kolenou… Asi jsem kopyto, ale já si tam ty kolena prostě vždycky zničím. Takhle malovaný jako letos jsem měl naposledy nejspíš v první třídě, když jsem se klouzal po koberci. Hned za rourou čeká ručkování po kruzích, kde není výjimečně žádná past v podobě ementálu nebo jiného neobvyklého segmentu.

Gladiator race Comeback II
Gladiator race Comeback II

Následují jednodušší překážky jako vytahování po kládě, balanc na kurtně a nově taky kardio v podobě přenášení pneumatik z kůlu na kůl. Při první okruhu je to pohodička, to jsem ještě netušil jak to dá zabrat při tom druhém. Na rozdíl od předchozích závodů zde v aréně jsem si tentokrát rybníku moc neužil. Pouze krátké proběhnutí po jednom břehu a lehké opláchnutí v příjemně teplé vodě a vracím se zpět do arény na krátkou verzi corny, ručkování na wor4out a balanc v podobě shybuj beam.

Z arény vybíhám kolem rybníka a čeká na mě trochu toho zchlazení v potoce. Následuje běžecká část, zpestřená přenášení atlas kamenů a přeskakováním snožmo po Colafit kostkách. A tady už se mi začínají připomínat kolena. Pořadatelé asi nevěděli, jak zpestřit nudné přeskakování, tak ho alespoň prodloužili. Na dvojnásobek. Moje kolena vám vřele děkují. Lehkou bolest pomalu rozcházím a rozbíhám, naštěstí se běží lesem, takže to není takové utrpení. Dál v lese na mě čeká další balanc, další potůček a Alpa sudy.

Gladiator race Comeback II
Gladiator race Comeback II

Po krátkém proběhnutí se blížím k bariéře. Pro mě, jako vysokého, to je jednoduchá záležitost. Lehké rozběhnutí, odraz, zachycení na hraně a pak už jen vytáhnutí a přehození zbytku těla přes vrch. Vzhledem k zakázané vzájemné pomoci je však myšleno i na ty kratší. Na jedné straně bariéry je lano, za které se dá přitáhnout. Takže podobný postup jako můj, jen si nahoru pomůžeš lanem. Jenže když přibíhám, tak mě jedna slečna sleduje z úhlu netopýra – zaháknutá koleny na hraně, hlavou dolů a rukama křečovitě svírá lano. Pousměji se tedy, pochválím zajímavý styl a běžím dál. Přece jen, proslýchá se, že coroňák pochází od netopýrů, tak to přeci nebudu riskovat.

Poslední překážkou před návratem do arény je vrh koulí. Zde se mi povedlo trochu se vytočit. Jako jasně, chápu že každej chce mít ze závodu hezkou fotku (mně stačí teda jen fotka, hezká se fotografům zatím moc nedaří), ale když tam blokujete stanoviště pózováním a dotazy, zda už je to dobrý… Je to prostě závod a každý by měl brát ohledy na ostatní, kteří tam nejsou jen kvůli fotkám na instáč. Jasně, nepatřím mezi favority a nejde mi o vteřiny, ale jde mi třeba o porovnání výsledků. Už na minulém Comebacku na mě kdosi pokřikoval, že to moc prožívám. V tom případě bych těmto modelům doporučil přečíst si název akce. Najde tam slova jako překážkový závod a ne překážková procházka s uměleckými fotkami. Ještě by mohl někoho trknout ten čip na měření času na zápěstí.

Gladiator race Comeback II
Gladiator race Comeback II

Přibíhám do arény a u trati mávám tomu svýmu prckovi do kočárku. Reakce žádná, protože Pinďa chrápe. Inu, fanoušky si člověk nevybere. Ještě před vstupem do arény mi slečna přestříhává pásku na ruce za dokončení prvního kola. Ještě mí říká, že mám pokračovat vlevo. V tu chvíli mám v hlavě asi úplně jiný vlevo než ona a jsem jak nováček v autoškole, takže běžím na druhou stranu. Naštěstí mě doběhne a důrazně vysvětlí rozdíl mezi levou a pravou, takže se vracím jen pár metrů zpět. Přichází na řadu můj strašák z posledního závodu – Colafit stěna se zbytečně malýma chytama na ruce. Tentokrát jsem alespoň zdolal jednu stranu, ale za roh jsem se už nedostal.

Takže přichází na řadu ta nechutná část v podobě 20 angličáků. Vzhledem k tomu, že je dělám poprvé v životě, tak zjišťuji, že je to fakt hnus. Nechápu jak může někdo dobrovolně běhat Spartan race, kde je tahle nechutnost za každou nesplněnou překážku. A to jsem si jich naložil jenom 20 a nemohl jsem je strávit ještě pěkných pár set metrů. Za Colafitem si zase v klidu leží v zemi a čeká na mě ta debilní roura. Naštěstí dno pěkné vystláno pískem a hlínou, takže krev z kolen se přes ten marast neprodere a zůstává uvnitř. AIX s horolezeckými chyty dávám až na druhý pokus, nejspíš v důsledku těch nestrávených angličáků.

Gladiator race Comeback II
Gladiator race Comeback II

Přelézám síť nataženou přes konstrukci a s lehkým podklouznutím zdolávám skatepark. Nevím proč, ale od té doby co je na závodech tato bezpečnější verze, mi nevychází kroky. Ta předchozí byla sice víc o hubu, ale já se na ní cítil tak nějak jistější. Následuje druhé kolečko a s ním i opáčko některých překážek. Kolena mě z nějakého důvodu přestávají bolet a snažím se ke konci i trochu zrychlit. Běží se mi parádně, že bych konečně ty svaly pořádně protáhl? (Druhý den, když se pokouším vstát ve 4 ráno z postele a dojít do práce mi dochází, že to byla blbost.)

Dobíhám podruhé do arény a dokonce poslechnu slečnu a běžím kam mám – vpravo. Zdolávám domeček s nízko zavěšenými segmenty. Předposlední překážka je shybuj T, kde se přeskakuje rukama po zavěšené desce. Opět se musím pochválit, jak jsem to krásně zvládl. Za ty 3 roky si člověk pamatuje všechny překážky, které mu na závodech dávaly na prdel. Tahle je jedna z těch, co nade mnou vítězila dlouho. Proto ještě jedno pochechnutí směrem k ní a už jen přeskáču pár pneumatik a jsem v cíli. Vybudovaná Gladiator race Aréna v Hradci je sice super, ale po 3 závodech zde musím přiznat, že jsem už dost přeArénovanej. O to víc se proto těším na další závody v jiné lokalitě, jako jsou nejdříve Pardubice a pak Josefov.

Gladiator race Comeback II
Gladiator race Comeback II

Náš prcek sice skoro celej můj závod prospal, ale i tak ho s sebou vezmu 9.8.2020 do Pardubic, třeba bude konečně fandit. A to byste měli udělat i vy. Vytáhnout tu svoji omladinu na čerstvý vzduch a vyměnit jim mobily a počítače za sportovní oblečení. A nejenom jim, ale taky sobě. Věřte tomu, že si to v Pardubicích užijete úplně všichni. I když třeba nebudete chtít vyzkoušet zrovna Gladiator race, tak ve sportovním parku v Pardubicích na vás bude čekat spousta jiných aktivit. Já tam pojedu už potřetí a musím říct, že na povedenější sportovní akci pro celou rodinu jsem ještě nebyl. Více info najdete na stránkách https://www.sportovnipark.cz/

Celá galerie z Gladiator race Comeback II. – https://www.facebook.com/czechgladiatorrace/photos

Pokud se vám reportáž líbila, nezapomeňte hodit 👍 a nebo sdílet. Jestli hledáte motivaci, tipy na jídlo nebo jen nechcete zmeškat další článek sledujte mě na facebooku a instagramu.


Nejnovější články

Nezapomeň článek sdílet!